KLOPÝTÁNÍ ŽIVOTEM
Výstava představí výběr dosud převážně nevystavených obrazů z let 2018–2025. Aktuálně k ní dokončuji přibližně devítiminutový soundtrack – zvukovou koláž, která má návštěvníkovi pomoci vytvořit plnohodnotný audiovizuální zážitek a podtrhnout atmosféru vystavených děl.
⚪ ⚪ ⚪
Zamýšleným centrem potenciální výstavy je obraz Turínský kůň (100x120 cm, olej na plátně, 2025), který momentálně dokončuji:
Tento obraz vychází ze známého momentu ze života filosofa Friedricha Nietzscheho. V lednu 1889 měl být svědkem toho, jak v ulicích Turína vozka surově bije vyčerpaného koně. Nietzsche k němu přiběhl, objal ho kolem krku a rozplakal se. Krátce poté se psychicky zhroutil – a nikdy se už zcela nevzpamatoval. Tato scéna bývá interpretována jako symbol konečného soucitu, zlomu mezi rozumem a citem, mezi filozofií a realitou lidského utrpení.
„Už v Genesis svěřil Bůh člověku vládu nad živočichy, ale můžeme to pochopit tak, že mu ji jen propůjčil. Člověk nebyl vlastníkem, ale jen správcem planety, který se bude musit ze své správy jednou zodpovídat. Descartes učinil rozhodný krok dál: učinil z člověka ‚pána a vlastníka přírody‘. A je v tom jistě jakási hluboká souvislost, že právě on odepřel zvířatům definitivně duši: člověk je vlastník a pán, kdežto zvíře, říká Descartes, je jen automat, oživený stroj, ‚machina animata‘. Jestliže zvíře naříká, není to nářek, je to skřípění špatně fungujícího mechanismu. Když kolo vozu vrže, neznamená to, že žebřiňák trpí, nýbrž že není namazán. Stejně tak musíme chápat i pláč zvířete a nermoutit se nad psem, když ho v pokusné laboratoři zaživa krájejí.
(...)
Není žádná zásluha chovat se dobře k druhému člověku. Tereza musí být slušná vůči ostatním vesničanům, protože by jinak na vesnici nemohla žít. A dokonce i k Tomášovi se musí chovat láskyplně, protože Tomáše potřebuje. Nikdy nebudeme moci stanovit s jistotou, nakolik naše vztahy k jiným lidem jsou výsledkem našich citů, lásky, nelásky, dobrotivosti či zloby, a nakolik jsou předurčeny poměrem sil mezi námi a jimi. Skutečná dobrota člověka se může projevit v naprosté čistotě a svobodě vůči tomu, kdo žádnou sílu nepředstavuje. Skutečná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnější (uložená tak hluboko, že uniká našemu zraku), záleží v jeho vztahu k těm, kteří jsou mu dáni na pospas: ke zvířatům. A zde došlo k základnímu debaklu člověka, tak základnímu, že právě z něho vyplývají všechny ostatní.
(...)
Mám pořád před očima Terezu, jak sedí na pařezu, hladí Kareninovu hlavu a myslí na debakl lidstva. V té chvíli se mi vybavuje jiný obraz: Nietzsche vychází v Turíně ze svého hotelu. Vidí proti sobě koně a kočího, který ho bije bičem. Nietzsche jde ke koni a před zraky kočího objímá jeho šíji a pláče.
To bylo roku 1889 a Nietzsche byl už též vzdálen lidem. Jinak řečeno: tehdy právě vypukla jeho duševní choroba. Ale právě proto, zdá se mi, má jeho gesto dalekosáhlý smysl. Nietzsche přišel odprosit koně za Descartesa. Jeho bláznovství (tedy jeho rozchod s lidstvem) začíná ve chvíli, kdy pláče nad koněm.
A to je ten Nietzsche, kterého mám rád. Stejně jako mám rád Terezu, na jejíchž kolenou spočívá hlava na smrt nemocného psa. Vidím je jednoho vedle druhého: oba odstupují ze silnice, po které lidstvo, ‚pán a vlastník přírody‘, pochoduje vpřed.“
— Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí (1984)
⚪ ⚪ ⚪
„GREEK MYTHOLOGY IN BLUE“ (2023) je koláž ve formátu 250x53 cm. Obraz byl vytvořen na objednávku pro jednu nizozemskou galerii, která bohužel těsně před dokončením díla ukončila svou činnost. Obraz zatím není adjustován.
Sisyfos
Sisyfos, král Korintu, byl znám svou vychytralostí a lstivostí, což mu přineslo nejen slávu, ale i hněv bohů kvůli jeho aroganci a podvodům. Za trest musel navěky valit do kopce obrovský kámen, který se vždy těsně před vrcholem skutálel zpět dolů. Tento příběh je alegorií lidského úsilí, absurdity, utrpení a neustálého boje navzdory nevyhnutelným neúspěchům.
Leda a labuť
Podle mýtu se Zeus zamiloval do krásné Ledy a rozhodl se ji svést. Aby toho dosáhl, proměnil se v labuť, přiletěl k Ledě a předstíral, že je pronásledován orlem. Leda, která soucítila s nádherným ptákem, ho ochránila a vzala k sobě. Zeus, v podobě labutě, poté Ledu svedl. Následkem tohoto spojení Leda snesla dvě vejce. Z jednoho se vylíhli Helena Trojská a Polydeukes, kteří byli dětmi Dia a tím pádem božského původu. Z druhého vejce se narodili Kastor a Klytaimnéstra, kteří byli dětmi Tyndarea a měli smrtelný původ.
Afrodíté a Helena Trojská
Afrodíté, řecká bohyně lásky, sexuality, plodnosti a krásy, sehrála v příběhu Heleny Trojské klíčovou roli. Vše začalo na svatbě mořské bohyně Thetis a krále Pélea, kam byli pozváni všichni bohové kromě bohyně sváru Eris. Ta se však o svatbě dozvěděla, rozhněvala se a naplánovala pomstu. Věděla, jak si bohyně zakládají na své kráse, a právě na to místo udeřila. Hodila zlaté jablko (jablko sváru) s nápisem „Té nejkrásnější“ mezi bohyně Athénu, Héru a Afroditu. Bohyně se o jablko začaly hádat, neboť každá z nich byla přesvědčena o tom, že právě ona je ta nejkrásnější. Požádaly tedy Dia, aby je rozsoudil. Ten se však zdráhal vynést verdikt, a aby se ze situace vykroutil, pověřil božího posla Herma, aby bohyně zavedl za smrtelníkem, který pase ovce na hoře Idě. Tím pasáčkem byl Paris, zapuzený trójský princ, kterého se jeho otec, král Priam, po narození zřekl kvůli věštbě, že jednou způsobí zkázu celé Tróje. Bohyně tedy navštívily Parida a každá se mu snažila něco nabídnout výměnou za to, že právě jí předá zlaté jablko. Héra mu nabídla bohatství a vládu nad okolním světem, Athéna moudrost a válečnou slávu, a Afrodita slíbila lásku nejkrásnější ženy na světě. Paris si vybral nabídku bohyně Afrodity, což Héru i Athénu velice rozhněvalo. Afrodita pak pomohla Paridovi unést nejkrásnější ženu na světě, Helenu, manželku spartského krále Meneláa, do Tróje. Tento čin vyvolal rozhořčení u Meneláa a dalších řeckých králů, což vedlo k vypuknutí Trojské války, jednoho z nejznámějších konfliktů v řecké mytologii.
Prométheus
Prométheus byl titán, který stvořil lidi z hlíny, dal jim život a aby jim zajistil světlo a teplo, ukradl oheň z Olympu a přinesl ho na Zemi. Tento čin lidstvu umožnil pokrok a rozvoj civilizace. Zeus, rozhněvaný Prométheovou neposlušností, ho za trest přikoval ke skále, kde mu každý den orel kloval játra, která se každou noc obnovovala, čímž se jeho utrpení mělo stát nekonečné. Prométheus byl nakonec osvobozen Héraklem.
SISYFOS
AFRODÍTÉ
LEDA A LABUŤ
HELENA TROJSKÁ
PROMÉTHEUS
⚪ ⚪ ⚪
(lišta stojanu měří 50 cm)
TRIPTYCH (cut-out, 2025) 
WHAT IF THE PLANTS HAVE BEEN WATCHING YOU GROW? (cut-out, 2025) 
THE DARKEST HOUR IS JUST BEFORE DAWN (cut-out, 2024)
ROUGE, BLEU, JAUNE (cut-out, 2024)
THE BLUE NAVEL (cut-out, tuš, 2023)
RHAPSODY IN BLUE (cut-out, 2023)
SUSPICION (cut-out, ink on paper, 2023)
THE MAN IN THE SKY (cut-out, ink on paper, 2023)
OUTER SPACE (cut-out, kresba uhlem, 2023) 
THE FINGER (cut-out, ink on paper, 2022) 
THE SWIMMER (cut-out, kresba tuší, 2022) 
NUDE (cut-out, kresba uhlem, 2022)
THE BIG BLUE DOT (cut-out, 2022)
IT DOES NOT MATTER WHAT YOU BEAR BUT HOW YOU BEAR IT (cut-out, ink on paper, psací stroj 2022)
THE DANCERS (cut-out, 2021)
THE WAVE (cut-out, 2021)
OÙ VA LE MONDE ? (cut-out, 2021)
„Où Va Le Monde ?“, což by se dalo přeložit jako „Kam směřuje svět?“, zobrazuje úzkost z naší společné cesty do nejisté budoucnosti. Dva obličeje, umístěné v klaustrofobické blízkosti, úzkostně sledují centrální prvek: malou tečku, symbolickou reprezentaci naší planety Země, která se stává středobodem sdílené starosti a znepokojení, které vře pod povrchem naší existence.
THE WINE DRINKER (linoryt, 2021)
SISYPHUS (cut-out, 2020)
SIDE-EYE (cut-out, 2020)
BLUE WORLD (cut-out, 2020)
THE VIEW FROM HALFWAY DOWN (cut-out, 2020)
SQUEEZE ME GENTLY (cut-out, 2019)
THE WINE DRINKER (cut-out, 2019)
THE NOSE PICKER (cut-out, 2019)
ALL YOU TOUCH AND ALL YOU SEE IS ALL YOUR LIFE WILL EVER BE (kombinovaná technika, 2018)
Text pochází z písně Breathe (In The Air) z alba The Dark Side Of The Moon od kapely Pink Floyd.